„Líčíme se, tančíme, performujeme“

Samotná škola kurz propaguje slovy:
„Líčíme se, tančíme, děláme lipsync, performujeme – a oslavujeme drag jako kreativní vyjádření mimo role a stereotypy.“

Už tato formulace odhaluje podstatu problému. Drag zde není pojat jako obecná divadelní hra či práce s fantazií, ale jako ideologicky zatížená forma stylizace pohlaví, jejímž cílem je „jít mimo role“. Jenže drag nikdy nebyl neutrálním prostorem.

Drag jako karikatura pohlaví

Drag je umělecká forma, která záměrně pracuje s přeháněním pohlavních znaků. V praxi to znamená, že muži v drag vystoupeních sexualizovaně zobrazují ženské pohlaví – s přehnaným líčením, umělými proporcemi, vyzývavými pózami a chováním, které má provokovat. Nejde o náhodu, ale o základní princip tohoto stylu.

Opačně pak ženy vystupují jako výrazně maskulinní muži, často redukovaní na karikaturu dominance, moci a hrubosti. Tyto extrémní stylizace nejsou vedlejším efektem, ale samotným jádrem drag kultury. A právě tento model je nyní systematicky nabízen dětem, jak informuje server apollo-news.net.

„Zpochybňujeme genderové role“

Kurz je otevřen „každému, ať už se cítíš jako kluk, dívka nebo jinak“ a probíhá pravidelně každé úterý. Vedoucí kurzu v oficiálním popisu uvádí: „V uvolněné atmosféře nejen zpochybňujeme genderové role, ale rozvíjíme i své vlastní persony.“

Nejde tedy jen o tanec nebo divadlo. Jde o vědomé zpochybňování pohlavní identity nezletilých, kteří jsou vedeni k vytváření alternativních „person“ inspirovaných světem dospělého drag performerství.

Děti jako účinkující

Podle oficiálního popisu kurzu mají děti vytvářet krátká vystoupení, která „využívají lipsync, tanec, zpěv, humor nebo divadelní techniky“ a mohou „případně vystupovat na jevišti“.

Jinými slovy: děti jsou systematicky vedeny k tomu, aby napodobovaly stylizované, často sexualizované obrazy dospělého světa, a to v době, kdy se jejich vlastní identita teprve formuje.

Pedagog s kariérou drag performera

Zvláštní pozornost si zaslouží i osoba vedoucího kurzu. Drag performer s akademickým vzděláním v oblasti gender studies je na webu školy prezentován tak, že jeho
„umělecká praxe se pohybuje na pomezí divadla, genderové filozofie, pedagogiky a audiovizuálního umění“.

Na svém instagramovém profilu se tentýž člověk popisuje jako „king, který by rád byl quing, ale po dvacáté druhé hodině dvaceti dvou minut se mění ve vlka“ a o svých vystoupeních uvádí, že by na pódiu – pokud nehrozí vyhození – „něco zapálil“.

Explicitní obsah a děti v obraze

Tentýž profil obsahuje odvážné a místy explicitní fotografie, které napodobují sexuální scény a slouží k propagaci drag show. Přesto je tento performer považován za vhodného pedagoga pro práci s nezletilými ve veřejné instituci.

V jednom z příspěvků propaguje akci „Drag Open Stage“ s heslem „všechny drag osoby jsou vítány“. Na titulním obrázku se objevují převlečené děti, včetně malého děvčete v princeznovském kostýmu s křídly. Zda děti skutečně vystupovaly, z příspěvku nevyplývá. Už samotné použití dětského obrazu v tomto kontextu je však alarmující.

Každý, „bez ohledu na to, zda se cítíš jako kluk, dívka nebo jinak“, se může drag kurzu, který se koná v úterý od šestnácti třiceti do osmnácti hodin, zúčastnit za poplatek čtyřicet pět eur za pololetí. „V uvolněné atmosféře nejen zpochybňujeme genderové role, ale rozvíjíme i své vlastní persony,“ uvádí vedoucí kurzu Noé Théry v popisu projektu.

Kdo za to nese odpovědnost

Celý projekt je financován z veřejných prostředků. Stát tak nepřímo podporuje koncept, který rozostřuje hranice mezi uměním, ideologií a sexualizací, a činí tak na úkor dětí.

Rodiče jsou postaveni před hotovou věc: někdo jiný rozhodl, že je v pořádku učit jejich děti, že ženské pohlaví lze redukovat na sexuální karikaturu a že mužství i ženství jsou jen role, které se dají libovolně oblékat a svlékat.

Nejde o toleranci, ale o hranice

Nejde o svobodu projevu. Nejde o toleranci. A už vůbec nejde o ochranu dětí. Jde o normalizaci extrémních forem genderové stylizace, které patří do klubů a na pódia pro dospělé – nikoli do institucí pracujících s nezletilými.

Společnost, která nedokáže rozlišit mezi uměním pro dospělé a výchovou dětí, se nevyvíjí. Společnost, která sexualizaci maskuje jazykem kreativity, pouze ztrácí schopnost říct jasné a jednoduché ne.