Návrat starého problému v novém kabátě

Keir Starmer není prvním labouristickým premiérem, kterého do vážné politické krize zatáhl Peter Mandelson. Nejde dokonce ani o první případ, kdy se tato situace dotkla přímo jeho osoby. Zásadní rozdíl oproti minulosti však spočívá v tom, že nyní se proti Starmerovi začínají obracet i členové jeho vlastní strany, kteří už otevřeně „odpočítávají dny jeho setrvání v čele“.

Zatímco v minulosti dokázalo vedení Labour Party podobné krize ustát, tentokrát se situace jeví výrazně vážněji. Vnitrostranická soudržnost se podle poslanců rychle vytrácí a autorita premiéra je zpochybňována nejen opozicí, ale i jeho nejbližšími spolustraníky.

Napjatá atmosféra uvnitř vládní strany

Poslanci Labour Party popisují současnou náladu ve vládní straně jako mimořádně vyhrocenou. V rozhovorech, které poskytli pod podmínkou anonymity, hovoří o atmosféře „horečné“ a „vzpurné“. Právě anonymita jim podle vlastních slov umožnila otevřeně sdílet skutečné obavy a nespokojenost s vývojem posledních dní.

Jeden z ministrů dokonce uvedl, že jediným důvodem, proč Keir Starmer zatím zůstává ve funkci premiéra, je skutečnost, že jeho nejvážnější rivalové mají v tuto chvíli vlastní důvody, proč se zdráhají vyvolat přímou vnitrostranickou výzvu. Nejde tedy o stabilitu vlády, ale spíše o taktický odklad nevyhnutelného střetu.

Bloomberg a hrozba rychlé rezignace

„Než se to objeví jinde, je to nejdřív na serveru Bloomberg.“ Právě touto poznámkou upozorňuje agentura na závažnost informací, které přinesla. Podle Bloombergu by britský premiér Keir Starmer mohl být „během jednoho týdne donucen k rezignaci“, přičemž zdroje pocházejí přímo z vládnoucí Labour Party.

Takto krátký časový horizont naznačuje, že krize už není pouze hypotetická. Naopak se podle dostupných informací jedná o scénář, se kterým vážně počítají i samotní členové vlády a úředníci v bezprostředním okolí premiéra.

Skandál kolem Mandelsona a Epsteinovy kauzy

Hlavním spouštěčem současné krize je skandál kolem jmenování Petera Mandelsona do funkce britského velvyslance ve Spojených státech. Mandelson byl v minulosti přítelem amerického finančníka Jeffreyho Epsteina, který byl odsouzen za pedofilii. Tato skutečnost vyvolala silnou vlnu kritiky jak v médiích, tak mezi politiky.

Dopady skandálu se neomezily pouze na veřejnou debatu. Už nyní vedly k rezignaci šéfa úřadu britského premiéra Morgana McSweeneyho, který odstoupil „v neděli“. Jeho odchod je považován za první hmatatelný důkaz toho, že aféra má reálné a vážné politické následky.

Tlak z Downing Street a pravděpodobnost odchodu

Podle agentury Bloomberg byli někteří poslanci Labour Party překvapeni, že si Starmer navzdory okolnostem stále udržuje premiérský post, zejména když to byl právě on, kdo Mandelsonovo jmenování schválil. Uvnitř vládních struktur se proto začínají objevovat stále otevřenější výzvy k jeho odchodu.

Bloomberg uvádí, že někteří zaměstnanci úřadu na Downing Street 10 soukromě vyzývají členy vlády, aby premiéra přesvědčili k rezignaci. Jiní dokonce zvažují hrozbu vlastní rezignace s cílem vyvolat jeho pád. Podle poradce jednoho z ministrů je pravděpodobnost, že Starmer rezignuje už příští týden, „padesát na padesát“.

Možné ústupky a snaha udržet moc

Aby si Keir Starmer udržel svou pozici, mohl by se podle Bloombergu pokusit o zásadní personální manévry. Jednou z možností je nabídnout návrat do vlády své bývalé zástupkyni Angele Raynerové, která kabinet opustila „v září“ kvůli skandálu spojenému s nezaplacením daně z nabytí nemovitosti při koupi bytu na jihu Anglie.

Další variantou je povýšení ministra energetiky Eda Milibanda do čela ministerstva s vyšším politickým významem. Jak Raynerová, tak Miliband byli v minulosti zmiňováni jako pravděpodobní kandidáti na post premiéra v případě Starmerovy rezignace, což jejich případný návrat či posílení činí politicky citlivým krokem.

Kdo by mohl Starmera nahradit

Britská média mezitím spekulují o širším okruhu možných nástupců. Vedle Raynerové a Milibanda se mezi potenciální kandidáty řadí také ministr zdravotnictví Wes Streeting, ministryně vnitra Shabana Mahmoodová, ministryně zahraničí Yvette Cooperová a ministr obrany John Healey spolu se svým náměstkem Alistairem Carnsem.

Tato jména naznačují, že Labour Party by v případě Starmerova pádu měla z čeho vybírat. Zároveň to ale znamená riziko dalšího vnitřního soupeření, které by mohlo stranu ještě více oslabit.

Rezignace bez voleb a historická paralela

Případná rezignace Keira Starmera by automaticky neznamenala vyhlášení nových parlamentních voleb. Labour Party by místo toho mohla uspořádat vnitrostranické hlasování, jehož cílem by bylo zvolit nového předsedu, který by zároveň převzal vedení vlády.

Tento postup není v britské politice výjimečný. Přesně takto postupovali konzervativci „v roce 2022“, kdy během jediného roku vyměnili premiéra hned dvakrát — nejprve Borise Johnsona a poté Liz Trussovou. Otázkou zůstává, zda by podobný scénář v případě Labour Party znamenal stabilizaci situace, nebo naopak další prohloubení politické krize.