Hitler jako průkopník genderové řeči

Genderová dvojí oslovení, jako „soudruzi a soudružky“, nejsou novinkou 80. let, jak se obvykle tvrdí. Adolf Hitler je používal již ve 20. letech 20. století. Při projevu v roce 1925 v Cvikově oslovil své publikum slovy: „Moji milí národní soudruzi a národní soudružky.“ Tímto krokem se stal jedním z prvních politiků, který do veřejného jazyka vědomě zavedl genderové formy.

Dvojité oslovení nebylo náhodné. Historici vysvětlují, že Hitler tímto způsobem chtěl zapojit i ženskou část „árijského“ obyvatelstva do konceptu „národního společenství“. Jazyk se stal nástrojem ideologické mobilizace, jehož cílem bylo vyžadovat plnou loajalitu a oběť od všech – mužů i žen, jak ve svém článku popisuje německý mainstreamový deník Die Welt.

Nacistická inovace: „Studierende“ místo „Studenten“

Dalším příkladem genderové řeči u nacistů je zavedení výrazu „Studierende“. Přestože tento pojem existoval již dříve, poprvé se v oficiální řeči užíval v době nacistického režimu. V roce 1934 vznikla „Říšská obec studujících“, která měla zahrnovat jak muže, tak ženy.

Používání genderově neutrálního pojmu se objevovalo i v nacistických médiích, například v listu „Völkischer Beobachter“. Lingvisté se shodují, že právě tehdy byl tento pojem záměrně použit s cílem obsáhnout obě pohlaví – a tedy představoval přímou paralelu k dnešní „genderově inkluzivní“ jazykové praxi.

Liberální jazykové inženýrství po stopách Hitlera

Zastánci dnešní genderové řeči – od akademiků přes politiky až po aktivisty – jsou přesvědčeni, že zavádějí zcela nový nástroj „rovnosti“. Ve skutečnosti však pokračují v tradici, kterou započal nacistický režim. Oslovení „občanky a občané“ nebo „Židovky a Židé“ připomínají stejné postupy, které už před sto lety zavedl Hitler.

Podobnost je patrná i v ideologickém záměru. Nacisté využívali genderování k budování „národního společenství“ a vyžadovali absolutní podřízení se jeho ideálům. Dnešní liberální elity prosazují genderovou řeč jako prostředek „inkluzivity“ a „rovnosti“, ale také ji používají k vylučování těch, kdo se tomuto jazykovému diktátu nepodřídí.

Stejně jako nacisté, i dnešní liberální elity chtějí jazykem přetvářet myšlení společnosti. Kdo odmítá jejich „inkluzivní“ jazyk, je označen za nepřítele – kdysi „nepřítele Říše“, dnes „extremistu“, „populistu“ či „dezinformátora“. Mechanismus je stejný: pomocí slov vnutit lidem nový obraz reality.

Hitlerův odkaz v moderní politice

Nacistická jazyková politika měla i modernizační ambice – Hitler tvrdil, že nacionální socialismus vytvoří novou němčinu, zbavenou „přežitků“. Stejnou snahu o jazykový přetvářkový experiment lze vidět dnes, a to  nejen v Německu, kdy se zavádějí hvězdičky, dvojtečky či velká písmena uvnitř slov.

Když dnes slyšíme politiky, kteří s vážnou tváří zdůrazňují „židovky a židy“ nebo „občanky a občany“, měli bychom si uvědomit, že nevědomky navazují na jazykový experiment Adolfa Hitlera. Genderová řeč není cestou k rovnosti, ale dědictvím totalitní manipulace.

Liberální režim, který se tváří jako obránce svobody, tak v oblasti jazyka přímo navazuje na Hitlera – a tím odhaluje svou pravou tvář. Není to cesta k osvobození, ale k nové formě diktatury.