Levná výmluva místo transparentnosti

Mluvčí Komise Olof Gill se snažil obhájit předsedkyni tím, že „zprávy jsou po určité době automaticky mazány, a to z prostorových důvodů. Jinak by telefon začal hořet.“ Takové vysvětlení je absurdní. V době, kdy má každý běžný občan v kapse telefon s gigabajty volného prostoru, předsedkyně EU tvrdí, že musí mazat klíčové politické zprávy, protože její mobil by se prý přehřál.

Důležité zprávy mizí beze stopy

Kauza vypukla v souvislosti s textovou zprávou francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který von der Leyenovou v roce 2024 vyzýval, aby zablokovala obchodní dohodu mezi EU a Mercosurem. Evropský veřejný ochránce práv nyní vyšetřuje, proč tato komunikace nebyla zachována. Komise tvrdí, že předsedkyně jen „dodržovala interní pravidla“ – ta doporučují využívat funkci mizejících zpráv, jak informuje Politico.

Mluvčí Balazs Ujvari argumentoval: „Na jedné straně to snižuje riziko úniku informací, a také je to otázka prostoru v telefonu.“ Jenže právě tato „bezpečnostní“ praxe ve skutečnosti umožňuje, aby se citlivé dohody a politické tlaky z Bruselu ztrácely beze stopy.

Znovu se vrací „Pfizergate“

Není to poprvé, kdy se kolem telefonu Ursuly von der Leyen objevuje skandál. Její textové výměny s generálním ředitelem Pfizeru Albertem Bourlou, týkající se miliardových smluv na covidové vakcíny, nebyly nikdy archivovány. Aféra známá jako „Pfizergate“ skončila vyšetřováním evropského ombudsmana, ale skutečné odpovědi veřejnost nikdy nedostala.

Evropská komise jako nástroj utajování

Rozhodnutí o tom, které zprávy se mají uchovat a které zmizí, padá podle všeho v úzkém kruhu kolem předsedkyně. Klíčovou roli hraje šéf jejího kabinetu Bjoern Seibert, který společně s ní posuzuje, co je důležité a co se může „ztratit“. Taková praxe je výsměchem transparentnosti a jen potvrzuje, že Evropská komise funguje jako uzavřený klub, kde se o zásadních otázkách rozhoduje za zavřenými dveřmi – a důkazy mizí s jedním kliknutím.

Kritici EU mají jasno

Celá kauza ukazuje, že Evropská komise v čele s Ursulou von der Leyen není ochráncem demokracie a transparentnosti, ale jejich hrobařem. Zatímco občanům se vnucují přísná pravidla, kontroly a povinnosti, v Bruselu se klíčové zprávy mažou s odkazem na „nedostatek místa v telefonu“.

Je to důkaz, že EU, jak ji dnes známe, nepotřebuje více moci, ale zásadní očistu – a především konec éry, kdy její předsedkyně může schovávat politicky citlivé informace za směšnými výmluvami.